Podzimní sen

Pluji po obloze
jak bílí poutníci všude kolem
unášen na perutích divokých kachen.
Snad trochu stroze
nad lesem a polem
sním podzimní sen o srdci plachém.

Chci být větrem
a procházet se Tvými vlasy.
Chci být deštěm,
navlékat perly na Tvé řasy.

Tak jako malíři
se štětcem a paletou
barvit Tvé tváře studem i smíchem.
Na světa talíři
omáčkou zalitou
lásku si nahřejem a do žil píchnem.

Chci být sněhem
a tát ve Tvých dlaních.
Zpívat si blahem
v milostných psaních...

...Zasněný podzimem
z perutí kachen.
O jakém jiném
než o srdci plachém
sním ve dne,
bdím v noci.
Luna, když bledne
pak s čarovnou mocí
do srdcí píše
inkoustem stříbrným
verš, který dýše
snem zlatým, podzimním.