Radosti plné marnosti...

O čem to vlastně mělo být?
O čem se řádkům může zdát?
O tom, že ze snů zbyla nit
na jejím konci? ….špatný vtip
O tom, jak lehko sobě lhát

Do dlaní vpíjím touhy noci
smutně se točí a já s ní,
jak díra v botě po pár krocích
jak pocit lásky v jejích bocích
na letní píseň… padá sníh

…že ruce prázdné bez otěží
že náklad těžší, než jsem chtěl,
kůň stále jiným směrem běží
že křik můj vnímá? sotva, stěží
je houpací – já nevěděl….

Na křižovatce slepých ramen
uprostřed vln a bezvětří,
v soutoku řek jimž chybí pramen
duší ti letí tiché „Amen“
pes slepý stopu zavětří…

Smíchané barvy jejich krví
prsteny s puncem bez ceny,
teď poslední jenž chtěl být prvý
pojídá pokrm z vlastních mrví,
ke klíčům zámky ztracený

Děkujíc Bohu, který není
obrací stránky planých slov,
výhra i prohra v nic se změní
pravdivá lež pak v tiché tlení,
a s prázdnou pastí končí lov

K čemu je válka bez kořisti
k čemu je dotek bez citu,
co jeden s perem v ruce zjistí
když na hrob zítřků padá listí
Umíráš se mnou – nejsi tu…