Dvojsmysl

Jednou jsem ti řekl:
změň vkus na muže...
jednou jsem ti řekl:
není trnů bez růže...
Všechno je dvojsmyslný
Všechno je dvojsmyslný

Ten večer jsem byl šťastný,
(než kdykoliv před tím)
myslel jsem si že ty též.
Ten večer jsem byl šťastný,
(než kdykoliv před tím)
miloval jsem tě, vieš?
Ale všechno je dvojsmyslný

(A k lhostejnosti cizím rtům,
přikládáš své sladce.
Nejsem kovář Bloom,
hledající pirátského otce.

Já hledal pouze odpovědi, nenašel.
Hodila jsi mne do náruče jiných.
Divíš se až kam jsem zašel,
když chtěl jsem jen do náručích tvých?

Ze všech co jsou, byli a budou.
Hloupost blázna,
poblouzněného krásou. Tebou.
Padám do prázdna.)

A všechno utápí se v dvojsmyslu
Který hloupě hledí na nás.
Na otroky nesmyslu
v bažině stojících po pás.

O marná touha, marné vzpomínky.
Střepy utkvěly v mase a kůži.
Rozdmýchávám je jak popel dýmky.
Pálí jako všichni tvoji muži.

A já jsem tě tolik miloval, můj dvojsmysle.
Já jsem tě tolik miloval, má druhá duše.
Teď chutná to trochu nakysle,
teď chutná to trochu suše.

(Nezměnil se vkus,
maximálně v přetvářku.
Jen já se změnil o kus,
Když v tobě vidím lhářku)

Jeden dvojsmysl, dva úhly pohledu.
Láska(pláč)... ustoupila dozadu.