Bez toho druhého

Bloudím nocí dál a dál,
někdo mi můj život vzal.
Někdo mi vzal lásku mou,
co jsem si hřála na prsou.
Teď už nemám co držet v náručí,
ta ztráta mě snad umučí.
Mučí mě, svírá,
těžko se na ni zapomíná.
Na ty časy ztrávené,
na ty noci rozverné.
Na ty noci i dny probdělé,
na ty sliby spanilé.
Tady jsou jen city mé,
a myšlenky zmatené.
Proč kráčet tou cestou za lunou,
proč jít touhle cestou s samotou.
Mám já vůbec ještě žít,
tohle já nechci rozluštit.
Bloudím labirintem záhad,
nechci už po ničem tápat.