Zima

Stalo se to 1 prosince, kdy se nade mnou sklonila můza.
Plakala, že nepíšu dál, a já ji povídám,
Že postrádám nápad,
A ona, vyhlídni ven, tam za oknem témat je dost i pro stovky osob
Na oknech lemují se obrazy, květy, hvězdy, srdce, co zakreslil
Je tam mrazů pán,
Ten před kterým se schováváme za šálu a čepici, I přes jeho umění.
Trávu zastavil v čase a řeku odpočinout nechal
Sám nelení a prohání se po cestách.
Tu Veverka či myš schovává se v houštinách
Skrývá se před pohledem studeného pána
Hřejí se ve svých kožíscích a čekají
Až přijde léta princezna.
Mezitím napad sníh.
Ten bělostný prach,
Co v dlani nesečká.
Ani pohled, ani nádech
A květ ztratí se náhle,
Však další přistane na mé přistávající dráze.
Však jak dopadne
Ztracen se rozplyne
To čeká každou, až na ty, co dopadnou do trávy,
Ty pak skrývají se a potichounku dýchají.
Jen ať je nezmerčí ta nestoudnice zlatá¨,¨
Co by jim přiškrtila křídla.
Ale ona schovává se bedlivě,
Aby její opálené nožky
Neomrzli do modra.
Čeká, až zima půjde spát a jí nastane jitro.
Však čekání je dlouhá věc, kdo nebyl obdařen trpělivostí.
Však je první prosinec.
Den, zimy, co vhání nás do tepla.
Když rozhlídnu se kolem sebe
Křičí na mě, hned a támhle.
Jeden přes druhého křičí
A já nevím, kde mi hlaví trčí.
Hlídat tu vrtkavou věc
Je vážná věc.
Nesmím spát, však by utekla.
Nesmím jít,
Zemřít by mohla.
Nesmím zapomenout
Zapomněla by na mě
Ta jediná, pro¨
Kterou mi srdce plane.
Krásná a nejistá
Něžná ale bezchybná
Milující, ale nestálá
Ta krása popsat se nedá.
Ale ona život nedává, bere ho a směje se.
Je krutá, je něžná
Je mladá, a hned stará¨
Je pracovitá ale i lenivá
Má fantazii, ale je neměnná.
Nemohu ji držet v rukách,
Jen ona sama mě může obejmout,
Ale jen na chvíli a pak musí zase dál.
Však neopustím ji a cestují s ní,
Utíká a skrývá se,
Ale mě neuteče.
Jsem možná zamilovaný blázen,
Ale své věrný ve své lásce.
Ona nesečká dlouho na místě.
Pohladí a přivine a hned spěchá dál
Únavou umírám,
A přesto nepostávám.
Ani sednout si nesmím
Jediný pohled a navždy ji ztratím
Je vzácná a jen jedna
Život mám krátký, a věnuji ho jí
Však vím, že ona o to nestojí, ale já hlupák sem si toho všiml
Až když příliš pozdě bylo.
A tak umírám sám a sám.
A ta studená dáma, která ledové má srdce,
Ta svůdnice všech mužů, ta ani pohled neopětovala mi
A hned šla dál, mrazit do jiných krajin
Já hlupák jsem snil o lásce bezmezné
A místo toho mám smrt blízko, sám
A zmrzlí na kost.
Pode mnou se otvírá jáma pekelná
Nebesa mě nechtějí za lásku, neopětovanou a nebezpečnou
Však já strpím vše, pro mne to bude odpočinek.
V teple a suchu, kde nefouká sibiřský vítr,
Ten zlý muž, co nenechal mě vydechnout.
Já s čerty mariáš budu hrát, a pivo budu pít
Až do bezvědomí
Abych nemyslel na mou ledovou paní, na mojí dámu
Která je jen jedna, zlá a nebezpečně krásná.