Motýlek

Vzpomínáš na ten sluneční den, kdy jsme společně leželi na palouku rozkvetlých květin?
Lehce ses mě dotýkal svými prsty a vykresloval mi rysy tváře -

Tenkrát jsi mi řekl, že jsem tvůj motýlek
Prý čisté a nevinně bílé kopretině dodávám krásu
Něžně ji zahalím svými křídly - Ochráním
Citlivě pohladím svými rty - Dodám sílu

Prší
a já upadám do špinavé kaluže
Bez křídel
-ty jsi mi tvrdě utrhnul a nechal si mě svému osudu na zablácené cestě od tvého srdce
S kapkami padajícími na vodní hladinu slyším tvůj ostrý a bolestný smích
Prší
-ale štěstí určině ne

Až najdete mrtvého motýlka
-přikryjte ho nevinně bílou kopretinou - ona mu to dluží