Jarní vyznání

Miláčku, má srdeční frekvence prudce vyskočila,
když z nenadání z poza rohu jsi s vlajícími vlasy vykročila.

Byl to opět pro mne okamžik nádherný,
Já vidím Tvou krásnou postavu a krok kouzelný.

Tvé plavé vlasy i krásné oči v běhu pak září
a v teplém jara podvečeru pot tvé tělo smáčí.

Vzpomněl jsem si na svou snovou noc, jak líbal jsem Ti z čela pot a v tom okamžiku toužil jsem pohladit Tě moc a moc.

Utírám jemně pot z Tvé něžné tváře, uvnitř jsem celý rozechvělý, odvahy si dodávám a pro pohlazení tvého bříška Tě požádám.

Pak mé očí krásná ňadra na okamžik zahlédla,
když rozepnutím trička jsi mne je k pohledu nabídla.

Vlna vzrušení ve mne proběhla,
hlavou krásná myšlenka hned protekla.

Krásný byl dotek na Tvé zpocené tělo,
aniž jsi tušila, co se mnou se dělo.

Byl jsem jak student zmatený a zůstal jsem z toho pěkně vzrušený.

Kdyby jsi mne pak si dobře prohlédla,
určitě by jsi to vzrušení v šeru večera i zahlédla.

Tak rád bych tam ještě s tebou dlouhé chvíle pobyl,
jenomže čas běhání pro tebe již odbyl.

Alespoň pak tisknu se k tobě co nejblíže
abych krásnou vůní a energii Tvého těla nasál co nejvíce.

Je krásné Tvou vůni na svých rukou mít,
pak nechtěl doma sem ji ani smýt.

Po ulehnutí ruce k tváři přikládám
a do věčné paměti, vůni Tvého těla ukládám.

V probdělé noci opět krásné chvíle s tebou prožívám a pěkně si to užívám.

Otázka však bloudí mysli mou,
zda hezky je Ti se mnou a co honí se Tvou hlavičkou.