Postelí jsem, tys mi peřinou

Promoklé prameny vlasů z úst sbírám,
voňavým gejzírem zavál mi skráně,
křivky tvých oblaků vydláždím dlaní,
prohlých zad klenba se nade mnou sklání,
nasycen z pórů tvé podzimní stráně,
hebkými stisky rtů malin chuť stírám.

Postelí jsem, ty´s mou peřinou,
kamínky ryjí mi rukopis do kůže
obraz tvé krásy v rozrojeném dešti
nahotou září, až andělé nebeští
vyroní pláč, že jen pozemšťan může
do hříšných rukou tě zavinout.

Duní zem pod námi, peklům je úzko,
prostoupí magma ve skulinu úzkou,
necítím na bedrech šrámy tvých nehtů
a slůvka "obraz svůj ve mně už nech tu".
Zaplaví útroby horká erupce,
dvojtělo zkroutí se ve slastné odmlce.

Znaveným sluncem zanedlouho zrudne svět,
miluji tě má noční touho po tisíce let.