Byla jsem slepá
Byla jsem slepá
teď už to vím taky
Já tolik snažit se chtěla,
že jsem ty chyby neviděla
ani ty moje, ani tvé....
Ale nejsem telepat,
by stačilo si poklepat - na čelo a říct
aha, už vím co ho trápí, už vím co...
Nejsem, a nevím to....
Však jedno už vím jistě,
nestojí to za to...
vše co se třpytí není vždycky zlato
občas je to jen naleštěný kousek plechu
co vydává se za něj
však jednou ukáže se co je zač,
tak proč plakat pro něj? Nač?
Vždyť nestojí mi za to...
Falešné pozlátko vydrží jen na krátko....
Zbydou jen střepy,
dají se slepit??
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Dílko tak reálné... snad to byl život sám, co vedl Tvoju ruku k napsání těchto řádků... snad právě to zklamání, je dobře, že rozpoznáš zlato od pozlátka... někdo jiný také rozpozná, ale aj to pozlátko dál za zlato má... jen faleš... ST! za obsah, pravdivý, poutavý a čtivý.
15.04.2009 13:06:00 | NikitaNikaT.
... ouvej... babicka mi dycinka rikala - "slepovane hrnicky nikdy nevydrzi, vzdycky se znova rozpadnou, anebo jsou jen na okrasu..." (hmm, ze by dalsi namet :o) )
08.04.2009 17:49:00 | Druza
Slepit těžko, možná jen u střepů obrousit hrany, aby neřezaly...vím a znám...
08.04.2009 07:53:00 | labuť
mozna nema cenu slepovat, co nema byt pohromade...
uvidis, jednou najdes to prave zlatu a ne zadnou pozlacenou nahrazku...
08.04.2009 07:26:00 | strašidýlko-střapatý