Uvadlé kvítí
Anotace: Duše romantika v těle realisty. Ostnem to začalo - trnem to končí. Kéž bylo by to naopak
Ostnem staré a tlející již růze,
bylo zasaženo, rozvijející se, poupě,
lidem rány se hojí - zceluje se kůze,
bezbranná květina umírá - ikdyž zní to hloupě.
Na zatím tak krátkem stonku,
lístky schnou a vadne květ,
ctyři dny a je na života sklonku,
paradně krutej je ten svět.
Až tento kvítek k zemi se skloní,
vyroste jiný ze stejného drnu,
další kvítek, co tak voní,
další kvítek, co podlehne trnu.
Přečteno 320x
Tipy 5
Poslední tipující: Kapka, Jiparo, Petbab, strašidýlko-střapatý
Komentáře (0)