Setkání...

Vám vyznávám se ze své vášně,
však nečekejte nemravného cosi,
přec sníh a lyže miluji až strašně,
že blázen jsem, už řekl dříve kdosi.

A na těch lyžích, na sněhu a kopci,
já potkal tu, jenž láskou ke mně vsplála,
když říká se, že muži jsou jen sobci,
je tolik mladá...a nevím, je-li ta láska stálá.

Zdali mám právo její lásku přijmout,
když i moje duše tolik touží,
tím tíhu samoty ze sebe sejmout,
ať láska společná nám ku prospěchu slouží.

Tak stalo se to, nač tak dlouho jsem čekal,
přec štěstí s pochybami v mé duši se perou
a pro to setkání jsem stále někam spěchal
a všechny schůzky měřil přísnou měrou.

Tak bojuji teď s přítomností touto,
já starší muž a ona mladá žena,
jak uvěřit, že bude tu pevné pouto,
však jak krásná by to pro mně byla změna.

Tak řekněte mi přátelé poesie a veršů,
jak zachovat se střízlivě, ale čestně,
když polibky její nelze setřít ze rtů
a já cítím se zvláštně, ale moc pěkně.

vladyka 04 09