Pochybuji

Dohnals mě k šílenství,
k myšlence smrti.
Dohnals mě k slzám,
jak černou mám duši?
Miluji tě říkávals,
srdce mi buší.
Nenávist co v sobě mám,
jste všichni hluší??

-Velká láska skončila,
ona pro tebe plakala.
Velká láska skončila,
ona pro tebe by umřela

Zabil jsi všechno,
čemu ona věřila.
Zabil jsi lásku,
kterou v sobě nosila.

Teď smiř se s rozsudkem,
jejím nekonečným hněvem.
Teď smiř se se smutkem,
se zlomeným srdcem.
Teď smiř se s tím,
co bylo a co bude.
Teď smiř se s tím,
že ona už tě nechce.-

X měsíců ve snu jsem žila,
milovala a šťastná jsem byla.
Byls pro mě všechno,
byls pro mě svět.
Tobě je to jedno,
těch událostí sled!

Čemu mám rozumět,
čeho si vážit,
jak koho milovat,
jak se mám tvářit,
co mám psát,
s kým se mám stýkat.
Při vzpomínce na tohle,
chce se mi plakat.

A všek jedno jsi mě naučil,
krutostí mě poučil.
Že život jsou samé překážkdy,
kdykoliv dostanu do držky.
Že lásce je lepší vyhnout se obloukem,
že láska jsou sítě spřádané pavoukem.
Že bolest může být ještě horší,
mé oči slzami bolesti se množí.

Náš příběh skončil špatně,
nespoutaně a krutě.
Proto říkám sbohem,
snad jednou pochopíš
v čem byl ten problém.

Pochybuji...