Proč?

Proč nechceš semnou mluvit, čeho se bojíš?
Jsem ta kterou miluješ a tímhle jen zlobíš.
Jsi můj měsíc i slunce, jsi moje hvězda.
Jsi můj sen a zrádná cesta.
Jsi jak tvrdá realita, jak moje skutečnost.
Jsi jak anděl, svůdná koketnost.
Jsi hřích i ctnost.
Jsi to čemu říkám čistá počestnost.
Jsi jak ďábel, který svádí,
jsi jak slunce které spálí.
Jsi jak mráz který zebe,
lásko já miluju jenom tebe.

Jsme všechno a nic,
jsme jak rub a líc.
Jsme jak tma a světlo,
jak zima a teplo.
Jak dobro a zlo
jak hladina a dno.

Milovat znamená žít,
né doma sedět a snít.
Milovat znamená mít,
né jen v hospodě hnít.
Milovat znamená věřit,
né neustále měřit.
Milovat znamená přežít
né se na hřbitově smažit.

Je těžké ti říct co pro mě znamenáš,
možná mě za to proklínáš.
Já už tě nenechám nikdy odejít
už semnou budeš muset žít.
Není to o tom kdo nás jak vidí,
není to o tom jak komu to sedí.
Chtěla bych ti vyjádřit co k tobě cítím,
jenže slova unikaj a já se už k tobě blížím.
Jak ti mám dokázat co pro mě znamenáš,
když slova nestačí a ty jenom posloucháš.
Jak ti mám říct že můj život jsi ty,
když ty neslyšíš a děláš že spíš.
Máš z toho strach nebo snad sníš?
Miláčku probuď se a budeme žít.