Na rozloučenou

Taky nechápu jak můžu plakat na papíře
když kolem všude roste bílí.
A ty se paseš na něm, seš má milá
kozička s překvapením.
V tomhle divnym proudu vědomí
ujíždím na homeopatikách
a jiných lécích, co zněj jako placebo...

Nikdy jsem neměla problém
napsat větu nebo dvě,
kde by se skrývala veškerá
neutrápená láska světa.
A ty, má zvláštní kozička
nebo spíše býk s rohama,
co mě plácá
po zadku
'Si mě v těch větách stále ojížděl...

Ve sto stupních jsem se houpali
Na liánách a provazcích deště
A zpívali při tom marsejézu nebo
Něco takovýho
A byli jsme děsně (ne)šťastní…