láska?

V dálce stojí šibenice,
Na ní sedí dvě orlice.

Černá zvedá hlavu nahoru,
Aby ukázala černou oblohu.

Bílá lehce a tiše sedí,
Poslouchá kapky z nebe padající.

Přijde dívka utrápená,
Touží býti políbená.

Posadí se pod orlice,
Z kapsy vytáhne prstence.

Jeden černou barvu vlastní,
Stejně jako její vlasy.

Druhý čistě krásně zlatý,
Stále se tiše v srdci trápí.

„Proč je ten den tak krátký,
Když může býti nekonečný?“

„Přeji si být andělem,
Moje krev už teče proudem“

V ruce svírá černý prsten,
Srdce ji puká smutkem.

„Copak je to láska?
Pro dva lidi životní sázka.“

„Už nechci vlastnit srdce moje,
Cítí jenom bolest z tebe.“

„Nikdy tě už nechci znát,
Vem si prsten pro svou zhášť.“

„Nikdy už tě nechci slyšet,
Tvoje sliby mě donutili brečet.“

Zlatý prsten leží v trávě,
Bílá orlice se dívá šťastně.

„Vem ten zlatý prsten sebou,
Tvoje láska není snahou.“

„Dej ten prstem tomu svému,
Nezapomeň na svou slávu.“
„Ty jsi ta šťastná, ty jsi ta krásná,
Chlapec jiný ti lásku znova dá.“

Bílá orlice slétla z trámu pryč,
černá přelétá z tyče na tyč.

Je ta láska velkej hulvát,
Nebude nám nikdy štěstí brát.