Nikdy se nevzdám

Nevždy vše vyjde jak si přejem,
potom stále jenom klejem.
Naděje mi ještě zbývá,
pohádka šťastný konec mívá.
Život není pohádkou.

V nejtemnějších hlubinách
moře poklad ukrývá,
malá perla, klenot vzácný,
to jsi pro mne ty, tak krásný.
Víš to všechno vůbec?

I v mé mysli jsi jen ty,
ty tvé krásné oči, rty.
Srdce bije na poplach,
když jsem s tebou a má strach,
že to rychle skončí.

Minulost byla chybou,
teď to vím s touhou,
poučit se a napravit,
a city naše uzdravit,
avšak už je pozdě.

Stále se snažím a nezdávám se,
miluji tě, to cítím zase a zase.
Nechci a nemůžu se tě vzdát,
tak řekni mi „mám tě rád“,
vím, že to neřekneš.

Nemám na nic pomyšlení,
kamarádky na mne hledí,
jak na ztroskotance,
a mě je jako čekance,
tebe se však nedočkám.

Avšak musím být silná,
a půjdu dál, ty jsi má touha,
to ty jsi můj pán, poslechnu,
co budeš si přát, pookřeju,
a budeš mě mít rád?

Nechci nic, jen tebe mít,
s láskou a vášní s tebou žít,
V klidu a míru děti mít,
tak jak toho docílit?
Vím, že už to nejde, promiň...