Já ti dám, na smetišti citů hnít.
Rozložena na atomy do půdy se tiše vpít.
Vždyť Popelky končívají (nebo začínají?) úplně jinak.
Kde? Přece v náručí krásného prince!
03.11.2005 14:02:00 | Mourek
Popelinko...krásně jsi to napísala..ale doufám, že ti takhle opravdu není..A jestli jo, tak zvedni hlavu a zatni pěsti a jdi dál=))
20.10.2005 20:09:00 | makretka
Popelko, moje zlatá:o)ty nejsi nic z toho, jsi milována a šťastná, já to vím. Jak jinak by někdo tak krásný mohl žít???:o)JInak jsem si teď vzpomněla na toho Bobše, já jsem to asi minule prošvihla, že??Ve čtvrtky se vracím ze školy úplně unavená kolem sedmé, tak promiň, ale určitě mi napiš třeba na icq, kdy tam příště budeš. Nepůjdu na poslední přednášku a příjdu si s vámi zatančit:o)
20.10.2005 13:33:00 | Sunny
Houbelec! Co bys tam dělala?!?
Jen další smetí sbírala?
Sice neznám tvé záliby,
ale smysl k humoru ti jistě nechybí,
tak seber košík nebo nůši,
nasaď úsměv a cestou sbírej to, co ti sluší! :o))
20.10.2005 09:34:00 | Cecilka
Myslím..že smětiště citů neexistuje..!!
láska je vždy jen láska..bez sobeckosti..bez nároků..bez myšlení sám na sebe..láska je především otevřenost..vše ostatní vytváří lidi..neboť je to pro ně rádoby pohodlnější..a na druhou stanu bolestnější!!
20.10.2005 08:01:00 | šuměnka
Hodně moc bolestivá a smutná.ALe překrásně napsaná.PS:každá rána se zahojí.Sice nechá jizvy,ale je třeba žít dál
19.10.2005 23:55:00 | Sawati