Kamínky

Jak to jen málokdo tuší,
jsi ty teď ve mně
a já jsem v tobě,
došlo ke splynutí duší.

Však co je duše bez těla?
Jen přeceněné nic.
Má duše vždycky věděla,
že chce i tělo, víc.

Nádherou pro uši je hudba skvělá,
pro duši dobrá kniha,
pro oči ženy krásný muž,
pro tělo vůně těla.

Tak jdi si za ní stůj co stůj
a nedbej na překážky –
na příliš dlouhé přemýšlení
je život příliš krátký...

Kdo dlouho myslí, ten nic nezažije.
Bez něžných chvil a doteků
v milosrdné tmoucí tmě
však život ubohý je.

I jen pro krásnou vzpomínku
lze těch pár chvil si uloupit.
Však vzpomínek co v řece kamínků
by člověk neměl mít.

Máš-li moc těch vzpomínek,
samy si navzájem kradou krásu –
nespěchej tedy, máš dost času rozhodnout,
kdo přiloží tvůj další kamínek.