Sama

Cítím se sama –
tak sama až nahání to strach.
A moje naděje v skok do neznáma
se zvolna mění v prach.
Vše jen setmělé se zdá
a slunce nevychází.
Proč jen mi stále láska tvá
tak nevýslovně schází?
Chybí mi něžné objetí,
tvé oči, tvoje vlasy...
vše při čem mé srdce odletí
do ráje, věčné krásy.
Vždyť milujem se čím dál víc,
ta láska nevyhasne,
a za den, týden, za měsíc,
vše bude stejně krásné.
A i když na mě nemáš čas
a mně je smutno k zalknutí,
my sejdeme se brzy zas
a v tu chvíli všechno pohltí
štěstí, že ty mě máš
a já mám tebe,
že už nejsme každý zvlášť,
a zem se změní v nebe,
když ty mi je polibek dáš
a já tobě dám... sebe.