Proč odcházíš?

Jsem tolik unaven tím že jsem tady.
sužován všemi svými dětskými strachy.

Ale jestli musíš odejít..

Prosím přeji si aby jsi to udělala právě teď.
protože tvá přímnost se mě tu stále zdržuje.

A nenechá mě samotným.

Ty rány nevypadají že by se zahojily
ta bolest je až příliš skutečná a silná.
Je toho strašně moc co čas
nikdy nedokáže vymazat.

Když jsi plakala
stíral jsem všechny tvoje slzy..

Když jsi křičela
bojoval jsem se všemi tvými obavami
a držel jsem tvou ruku celá ta léta..

Zvykla sis mě připoutat
svým krásným úsměvem
svým tělem..
svými lži..

Ale teď jsem poután životem
jenž si ty opustila..

Tvá tvář straší mé jindy příjemné sny..
Tvůj hlas zahnal všechen můj zdravý rozum.
ty rány se nikdy nezahojí
Ta bolest je neskutečná!

Snažil jsem se si tak složitě namluvit
že jsi odešla..

A ačkoliv jsi stále semnou
Byl jsem pořád sám!!

Když jsi plakala
stíral jsem všechny tvoje slzy..

Když jsi křičela
bojoval jsem se všemi tvými obavami
a držel jsem tvou ruku celá ta léta..

proč jsi to udělala?