Odezva

Nikdy Ti neodpustím, že jsi mi lhal.
Nikdy Ti neodpustím, že s mými city jsi si hrál.
Nikdy Ti neodpustím, že upřímnost Ti byla cizí.
Nikdy Ti neodpustím, že věřila jsem v Tvoje srdce ryzí.

Mě zhroutil se svět a Ty to víš,
více slov mi však už nepovíš,
prý mi jen píšeš, co je to láska
a já mám pocit, že Ty a já - to byla sázka.
Na kartu špatnou jsem ale vsadila,
ta karta - láska - mě totiž zradila.

Já štěstí nebudu Ti přát,
jen řeknu Ti,
že konečné sbohem musíme si dát.
Nemohu žít s Tebou ani bez Tebe,
protože srdce mám zradou zlomené.

Já hloupá Ti všechno věřila.
Já hloupá sny své dál tvořila.
Já snílek jsem a Ty to víš,
jenže Ty mi už prostě nepatříš.
O snech svých jen v minulosti mluvit mohu,
ony už stejně nebudou mít žádnou dohru.

Kdysi jsem řekla, že bojovat budu dál,
teď říkám: "Tak na to kašlu, ty jsi se stejně bál!"

Nevím, kdo zná dvou je větší srab.
Jsi to sna Ty, když měl jsi potřebu mi lhát?
Jsem to snad já, když bála jsem se slov?
Jsme to my oba a na nás mám tu zlost.

Tvá slova ve mně budí pláč
a já se pak ptám: "Co Ty jsi vlastně zač?"
O Tvou pomoc už nestojím,
ty falešný a zlý jsi ke mně byl.

Já myslela si, že miluješ mě, jaká jsem.
Jenže teď dozvídám se, že pouhé mraky jsem.
Mraky jsou vzduch a nic víc,
já nechci chápat rub ani líc.
Já nebe chci být a tak to je,
někdy mám pocit, že spím vestoje.

Mám pocit jako bych výtvarný ateliér byla,
bez barev, bez plátna, bez dalšího díla.
Malíř můj na mě zapomněl,
jinou múzu už dávno v srdci měl.