Svět se směje

Slunce svítí a je brzo zrána,
a já díky tobě jen zářím, a začínám tě mít čím dál tím víc ráda.
Ano, ač neuvěřitelné, je tomu tak,
SKORO všechno opravdu odvlál čas.

Ležím ve vysoké trávě, a je těsně před obědem,
a já co dělám?
ležím, odpočívám, přemýšlím
zas, ale
tentokrát o tobě Kubo!


Začínám si zase života užívat plnými doušky,
sluneční paprsky na mě dopadají z výšky.


Juj, berůška, a sedmitečná,
je tak úchvatná a krásná.
Nádherný motýl, sedí mi na prstě.
Ležím a sním, musím uznat, je tu překrásně.


Koukám chvíli sem a chvíli tam,
jsem ráda, že tě mám.
Ležím a nastavuji slunci svůj obličej,
a ty, Vojto, ty se měj.
Nevím,
musím se usmívat,
něco mě přinutilo vyloudit úsměv na rtech,
a tento úsměv posílám do všech koutů světa,
a jsem ráda, že jsem tě Vojto znala.
Stále tě v srdci mám,
ale život nejde zastavit,
čas letí kupředu stále dál a dál.