Havraní vývar

Smutno v očích modrošedých,
slzami plavou, umlkl smích
Poeův havran přilétá
a na duši usedá
Když nemůžeš milovat,
oči ti chce vyklovat
Svými křídly víří prach,
strach se chvěje na řasách
a ve spánku ozývá se krákání
Řeku času přehradil
jak uhel černým tělem svým
a ta zpátky obrací tok svůj

Zobákem tě postrčí
topíš se ve vzpomínkách
a vír tance zas a znovu
namáčí tě v hlubinách
Vzpouzíš se, bráníš se
lásky připomínce
chceš se nad hladinu vynořit
a nadechnout,
ale pták strašlivý
hrůzy škodolibý
potápí tě a nenechá
vydechnout

Tak přestaň se zoufale plácat
v proudu snů
o láskách minulých
Nenech se tím smutku havranem deptat
osvoboď hlas svůj
z pařátů sevřených

Do dálek modravých
vyzpívej duši svou
a smutek odežeň -
je to jen pták bezcitný
Ve vřící vodě jej uvař
písní veselou
a do kanálu zapomnění
patří tenhle vývar havraní