Tobě.

Co ti dám,co mi dáš...
Nemám nic,než plnou náruč spadaného listí.
Příliš moc pro jednoho
a příliš málo pro tento okamžik.

Uteč radši.Odejdi.Utíkej.
Nebo půjdu stále za tebou
a už se nezbavíš zvuku mých kroků.

Prstýnek ze zlata,závaží z kamení
spadla jsem do bláta,
snad je to znamení.

Co tidám,co mi dáš...
Jen sama sebe se svými slabostmi
a sladkostmi
a silou.
Stávám se někým jiným,
možná.
Anebo jsem to konečně já.

Jsem z trávy utkaná,
vyšla jsem z obrazu
jsem kytka za mrazu.
Jsem bílá růže
stažená z kůže.