Hope

Držím ji, nehty zarývám do krve,
Nepustím ji! Dneska poprvé.
Však vytrhne se a s výčitkou se dívá…
„Odcházím. Tak to přece bývá….“

„Odcházíš… tak to bývá…“ zašeptám.
Vždycky řekneš to samé a já nevím, jestli na to mám…
…jestli mám na to, ztrácet tě znovu a zas,
Být bez tebe, bez sebe, bez nás…

Havran se mi krákavě směje,
Vítr svoji tesklivou píseň pěje,
Já těžce lapám po dechu,
S hlavou slouženou na mechu.

Možná chci bez tebe umřít,
Ale ještě žiji…
Ještě jednou za věčnost tě uzřít,
Vlasy, co po tobě zůstaly,
V dlani se svíjí…

Neuměl jsem se rozloučit,
Neuměl jsem říct sbohem,
Asi bych se to měl naučit,
Má neschopnost je tvým hrobem.

Bylas mé světlo ve tmě,
Bylas u mě, nesmě i smě…
Teď zmizelas v hlubinách půlnoci,
Jsme tebe, naděje otroci…