Kopretina

Bílá je něha, stud můj na louce
proč nejsem tvoje svatební kytice?

Asi jsem prostá, příliš jednoduchá,
jsem ale hrdá, a ne prostoduchá.

Holubička slétla, padá ti k nohám,
má mě rád – srdce své ráda ti vydám.

Další vločka slétává k teplé zemi,
nemá mě rád – to už nezdá se mi.

Nebe se bělá bílými vlásky,
trhám je ze srdce celého z lásky.

Poslední bělásek bázlivě se třese,
co vyjde za věštbu, co stane se?