Sonet z pouště

Sonet z pouště

Vysoušíš mé nitro,
mou duši i mou krev.
Přežiji-li další jitro,
třeba mě přejde hněv.

Nemohu se zachránit
ze spárů objetí tvého.
Nemohu i já z tebe pít,
bych zachránila citu svého.

Až si zvyknu na tvůj žár,
budu součástí tvých spár,
přizpůsobím se tobě.

Musím jen tvou vášeň přijímat
a stejnou i já tobě dávat,
pak budu žít v tvé době.