Sonet z jara

Sonet z jara

Pod rozkvetlým stromem
plným včel a květů,
před velkým starým domem
se rozevírají dvě srdce světu.

Já a ty jsme tam seděli
a pyl květů nás štípal,
ten, který tam zanechaly včely,
nebyl však sladčí než, když´s mě líbal.

Za ucho kopretinu si mi dal,
s mými vlasy sis hrál,
vnímal si každý můj detail.

Hlavu měla jsem na srdci tvém,
bylo horko, i když studená byla zem,
leželi jsme a zelený byl kraj.