Slunce a hvězdy

Lehká, jak dotek motýlích křídel,
Střípky snů skládá v život /láska/ a
Peříčka andělů padaj z nebe /směrem k peklu/
Měl jsi být jen přítel /zrádče/
Na chvíli jsi prozářil mou samotu,
Jak létavice prolétl oblohou /zpět k obzoru/.

Stíny minulosti teď zas mě doháněj /křičím/
A noční můry proháněj se v korunách stromů
Mých zatoulaných myšlenek. /Proč?/
Zástupy přízraků zas se mi ukláněj
A slyším tvá poslední slova zanikat v šumu
Živé vody mých vzpomínek...

Pak nadechnu se štěstí stočeného v láhvi
Jak odvar zapomnění bezesných nocí,
Kdy ležíš mezi spánkem a bděním.
Má duše i srdce se proti mě spřáhly
A útočí na mě jak hadi čirou bezmocí
Snu, který jen těžko změním.

Teď v propadlišti dějin sedím /tak sama/
A čekám na poslední soud /který nepřijde/
S hlavou jak prázdný krám vymetenou.
Tok času plyne kolem a já jen hledím
Jak kolem pluje život a vzplane jak troud,
Z popela se pak zrodí nový den na nějž nelze zapomenout.

„ A tak jsem pro slunce zapomněla na hvězdy.“
Dark