Zbohem

Někdy se slova tvá promění v dýku, srdce mi probodá v tisíce dílků. Někdy zas umějí pohladit, teď ale už nejde to vrátit. Každýmu přijde ten blbej den, co zničí všechno a zanechá jenom sen. Sen a vzpomínky, na krásné chvíle, sen o tom, že jednou půjdu vedle Tebe v bílém. to je však pryč a zpátky to nepřiletí. Já to nechápu ten čas tak rychle letí. Všechno se mi vymklo z rukou a pustila jsem to na zem, a rozlétlo se to na milion kousků rázem. A rozbitý sklo? To už neslepím...