Vinen...!

Jak zdá se v proudu času

ta, jenž dosud v pevných hrázích spoutána byla

vzkypěla.



Jsem vinen!



Tou mrzkou chtíče závratí

jsem lapen v pasti

v jejím čase

a trpělivost zpět ni vůle nevrátí.



Svým smíchem předivo času rozplétá.

Kdo?

Snad ta, co slova lásky vyrytá

v mém srdci zasela

bodla

dupla

Však s gustem se ve stínu ztratila.



Jsem vinen!



Má vášeň hlavu mou ovládla,

by příkaz mlčet rozumu vnutila

a otěže mu přitáhla.



Trpělivost přetekla.



Ta, jenž dosud hrdlo poháru vysoko měla

naň dosáhla.

Vzkypěla a přetekla.



Obraz, jenž tvoří náplň rámu

ten rozbila

zabila



Do ucha, co nechce slyšet pravdu

dotěrným křikem

odporným vzlykem

šeptá



Toužils být dotykem?

Jsi vinen

Jsi viníkem...!