Lady

V hlavě pusto prázdno a na duši jen stín,
po chvílích nádherných zbyl jenom splín,
u postele své teď sklenku nalévám,
vše vidím jasně, teď na to vzpomínám.
Rozkvetlá růže teď na zemi uvadá,
mysl je zastřená, rozum to nezvládá,
vše je tak živé, jako by to bylo včera,
tehdy jsem chtěl být tvůj od rána do večera.
Přemýšlím, sedím a do prázdna koukám,
teď někde vdáli si vlak píseň houká,
tu píseň o nás, co nikdo nezná,
možná je krásná, možná je děsná.
Je mi to líto, ale jsem rád,
kdo ví jen, lady, jak tohle brát?