Lovec a mláďata XIII.

Lovec vrátil se s výsledkem spokojen,
na nějakou dobu mají vystaráno,
zmatkem ve srubu však nebyl nadšen,
vše jinde, co uklizeno bylo ráno.

Co jste tu dělali, pomyslel si v duchu,
já se vám byl postarat o jídlo,
cítil mírnou nervozitu ve vzduchu,
že to bude horší, ho nenapadlo.

Odnesl úlovek na chladné místo,
pak měl v plánu něco si k jídlu dát,
v jednom ale měl naprosto jisto,
po celém dni unavený půjde spát.

V jednom okamžiku si uvědomil,
že podivné ticho je pod kavalcem,
dal jim jídlo, Ouško by se dávno krmil,
divný pocit projel jeho srdcem.

Sehnul se a pomalu pod postel podíval,
jenže to místo zelo prázdnotou,
prázdná byla místa, kde se běžně ukrýval,
strach o něj zvětšoval se každou minutou.

Nezbylo než vydat se do temné noci
a pokusit se najít toho tuláka,
je malý, aby zvládl noc bez pomoci,
určitě nebezpečí ho do spárů láká.

Tlapička spala v pelíšku schoulená,
a tak fenku s sebou na pomoc si vzal,
perfektní stopařka to byla rozená,
s ní mohl se vydat v jakoukoli dál.

Ouško toulal se lesem, tlapky bolavé,
podivnými zvuky lesa obklopený,
krásně modré oči strachem popelavé,
hledal cestu zpátky, značně unavený.

Světlo poskytoval mu měsíční svit,
který mezi stromy se proplétal,
zábleskům očí ve tmě bál se postavit,
co by teď za ochrannou tlapku mámy dal.

Vyčerpaný dorazil k dřevěné boudě,
uvnitř naštěstí jen harampádí našel
a podle vrávoravé chůze soudě,
skoro o všechny své síly přišel.

Ulehl do koutku, na pokraji svých sil
a jediné po čem toužil, byl spánek,
na chvíli jakoby mámu ucítil,
tu vůni k čumáčku přinesl mu vánek.

Usnul na starém lovcově kabátě,
stejně jako tehdy šelma...