pohádka

pohádka
a žili spolu šťastně až do smrti…

šťastně se někam vypařilo a zbylo jen to do smrti
ona pila kvuli němu a on pil kvůli ní
každý spal v jiné ložnici
jen vyjmečně někdy spolu
a jí bolela hlava a on byl utahanej
a „víš miláčku měl jsem toho dneska moc“
děti už taky vyrostly a třískala s nima puberta
že kdyby nebyly královské krve
všichni by si jistě říkali
že rostou pro kriminál
že rostou pro šibenici
a všechno to co se tak říká
někdy se zas na sebe jen tak beze slov dívali
a on nechápal co na ní tenkrát viděl
ona proč jí ho záviděly
každý z nich říkal „takový sou všechny“
každá „takovej je každej“
jen občas se shodli, jen občas
a když to bylo třeba
občas si říkali „drahý“ „drahá“
ale nejčastěji „ty“a když museli předstírat
a to se někdy musí
on se pak zavíral v pracovně
a jen tak se díval z okna nebo na knihy v polici
jak všechno krásné v nich ničí prach
a ona zas sedávala před skříní
a dívala se na svoje šaty co už dávno neoblékla
jak je žerou moli
a zase si budou ráno vykat u snídaně
a prosit sluhy „vzkažte mu“ „vzkažte jí“ prostě to a to
a třeba se zas na sebe budou muset smát
třeba před ňákou státní návštěvou
a pak jim bude trapně a nebo vůbec ne
vždyť to tak už dělali kolikrát
„a kdo je vlastně ohlášen?“
a třeba si zas budou večer povidat:
„drahá to byste nevěřila, jak ten prach ty knihy ničí“
„drahý pamatujete si ty kvítečkované šaty? ty si musíte přece pamatovat!sežrali mi je moli“
nebo jen prostě půjdou spát
„dobrou noc pane“
„dobrou noc paní“

jenže to vám nikdo neřekne
všichni radši končí u toho „a pak se vzali a žili spolu šťastně až do smrti“