Řekl jsi: "Odejdi!" a já nevěřícně šla,
sedla jsem si na postel a brečela,
naše láska pro mě byla tak skutečná
a všechny činy a slova jsou ted zbytečná.
Už ne, nebudu doufat, že se stane zázrak,
že vše bude jako dřív, z ničeho nic, jen tak,
nechci o tobě už nikdy slyšet,
nechci tě už ani náhodou vidět.
Nejsi pro mě nic
a nechci od tebe víc.
literarne me to neoslovuje, jak rymy, rak rytmus a forma...
Jako clovek.. no souhlas s komem podemnou, jenze ta cara jde nekdy hoodne tezko nakreslit.. a negumovat..
23.04.2009 18:59:00 | saddova