Zastav a přijď...

Přichází mi to jako nouze,
myšlenky ponořují v černé strouze,
činy všedního myšlení,
hledám očima po obloze zasnění,¨¨
a konečně,
přichází myšlenka na Tebe,
cestou, dlouhou,
slunnou krajinou,¨
jdu za Tebou,
čím víc je však cesta kratší,
vzdálenost je víc a víc větší.
Zastavuji skoro nedýchám,
prosím přijdi někdy za mnou Ty,
ať se aspoň vydýchám.