Volitelný předmět

Chci snad v nebezpečí žít?
Či své srdce před Tebou uzavřít?
Vyvolit si vlastní směr?
A nechat své srdce napospas svých děr?
Toužila jsem s Tebou, svou duši míti,
to byl můj volitelný předmět.
Teď však snažím se bez Tvého dechu žíti,
pokud kdy budu smět.
Mou drogou jsi ty a tvůj úsměv,
jestli se to tak dá říci.
Však cestu svou chci najít,
a své krušné dny nechat zde.
Avšak, stává se že na bílém světě,
vidím černý flek.
Ale kdo by očekával,
že i když je osud nesmlouvaný,
tak rychle se vlek.
Půvab nespočívá ve volitelném předmětu,
i když okolo Tebe život metá nespočet přemetů,
ale v nedočkavosti tkví síla mého přeludu,
a díky Tvému dechu přemůžu tuto obludu.