Sonet z nemoci

Sonet z nemoci

Churavím a nevím, kdy vstanu,
jsem na lůžku upoutaná.
Nezavírej za mnou bránu,
ještě neodsuzuj, že jsem ti daná.

Jsem tvá dívka v každé chvíli,
jsem-li nemocná, buď se mnou,
odejdi nebo uteč chci-li,
jinak zůstaň s láskou svou.

Až zeslábnu, nebudu moci,
až mi bude jen málo pomoci,
nezatracuj svou lásku ke mně.

Zda-li kdy budu neschopna chodit,
prosím nechtěj mou duši shodit.
Jsi pro mě víc než celá země.