Před sluncem ukryta.

Slunce se vloudilo štěrbinou okenice,
doufáš, že je to pouhý klam,
že je to světlo hvězd nebo snad půlměsíce,
neb v nočních tmách ses oddávala hrám.

Nejenom slunce svit,
i ruka má tě hladí,
nechce ti uloupit
rozkoše tvého mládí.

Polštářem chceš se skrýt,
má malá bojovnice,
chceš do oběda snít,
skryta za okenice.

Ó ženská lstivosti, tentokrát jsi se spletla,
k čemu jsou slůvka tvá, bez lásky, bez činu,
vášnivá touha k nám pod deku z nebe sklouzla,
tehdy se nečinnost prý rovná zločinu.