Stín

Neviditelným inkoustem napíšeš vzkaz,
do srdce člověka jenž ti je blízký.
Necháváš v něm stopu,
kterou ani vítr, ani déšť nesmyjí.

Jdeš nekonečnou cestou vesmírem,
v opojení nesmírném.
Osaměle, tak, jako nikdy dřív,
s přítelem, jenž každým krokem je ti blíž.

...S hvězdným prachem na dlaních,
nezpozorovaně prolétneš mléčnou dráhou...

Nekonečnou cestou létáš v osamění,
jsi někde v dáli, kde nic už není.
A s kouzlem jedné vteřiny
ztrácíš vše, co je ti cenné.

Máš stále ten stejný strach a závrať,
díky níž cítíš, že žiješ.
Srdce ubodané vším tím tajemstvím,
a s maskou na tváři, která klame.

...Promíjíš každou metaforu v níž se dalo jen zabloudit...