Nemůžu a nechci

Když slyším Tvůj hlas,
Když obejmeš mne,
Přijdeš blíž…

Cítím se vždy překvapená,
Ač miluji Tě – jak už víš.

Nemůžu a nechci
Sama bez Tebe žít
Nemůžu a nechci
Svůj život zatratit

Nemůžu a nechci
S jinými muži spát
Já nemůžu a nechci…
Chci jen srdce své Ti dát

Když cítím dech Tvůj hluboký,
pohlédnu zpříma na Tebe,
stále tomu nevěřím –
z toho pohledu mě zazebe,
když cítím se zmatená a zranitelná snad,
snad nebudu mít po zkoušce své povrchnosti
ze vztahu strach…

Zraňovala jsem sama sebe,
Po srdcích cizích čmárala
Vždy když jsem touhy pocítila –
Tak na lov jsem se vydala,
Mé plané touhy, co vyhasnou
A teď mám před sebou Tvou duši propastnou –

Čím jsi, jsi můj osud,
Co hledala jsem dosud?
Je pohled Tvůj mou vinou,
Trpím duševní kocovinou?
Jsi anděl, jež mne chránit má,
Či jen múza úchvatná?

Já nemůžu a nechci bez Tvých citů žít,
Buď se mnou a dej mi sílu….nenech mě nikdy odejít…