Tak to vidím já

Krása té noci jediné,
v měsíčním světle,
Tvé oči, tak krásně nevinné,
jiskří tak, co rachejtle,
a ten měsíc,
pojď, pojď se mnou,
půjdem světlu vstříc,
tou měsíční krajinou,
odejdeme spolu pryč,
do ráje lásky,
a už nic pzemského,
nebude nám dělat vrásky.

Dvě duše, při páteční noci,
spojily se v jednu,
sami a bez pomoci,
a kdy jindy, než-li v lednu?
v tom sychravém počasí,
tak prázdném,
tu lásce se zadaří.
ty duše dvě,
staly se jednou,
a touží nyní po sobě.-

-A co bude dál?
Už víc nic, co bys chtěl?
To osud si to takhle přál?!
Osud ne, to láska..
Láska je jen tehdy věčná,
zůstane-li, neskutečná.-
Tak to vidím já...