Balada o lásce

Spatřil jsem dívku s modrýma očima
Kráčela vzpřímená po louce zelené
Pod lípou lísteček spadnul jí do klína
V té noci čar, v té noci kouzelné

Ztratil jsem roucho chudého básníka
A místo něj oblékl lásku
Cítil jak do srdce hluboko proniká
S obrovským náskokem protíná pásku

Jemnými pohyby vstoupila do ráje
My dva jsme spolu kráčeli s ní
Měli jsme u štěstí na věky pronájem
Který jen milenci obdržet smí

Když slunce odešlo za kopce spát
A měsíc šeptal stříbrnou pohádku
Rozkvetl lásky půlnoční sad
Čas běžel zběsile, nikoli pozpátku

Krásnější okamžik v životě není
Než ležet v obětí tvých bílých paží
Dříve než vládu převzalo snění
Které nás přes noc navěky stráží

Přál bych si zastavit úmorný čas
Který nám ukrádal radostné chvíle
Když láska polibky dýchala v nás
A spal jsem v obětí Tebe, mé milé

Noc bude navěky mou velkou nadějí
Ve které vysněné stává se skutečným
Ve které podobni dešťové krůpěji
Kráčíme společně království slunečným

Královstvím lásky s obrovským štěstím
Spolu a navěky bez špatných skutků
Každou noc ve snu takto se proletím
Než ráno vzbudím mne čas, zlý král smutku.