Zklamání

Koukala jsem na nebe, bylo plné hvězd. Jen jedna jediná, která zářila jak Tvé oči, jen ta, co se mi líbila...spadla...Spadla, a padala s úsměvem. Ikdyž věděla, že už nikdy nebude tak krásně zářit, ikdyž věděla, že se nikdy nebude moc rozhlížet po tom nespravedlivém, ale přece krásném světě, tak se usmívala. Usmívala se, a věděla proč. Zahlídla jsem ji a přála si přání. Přála jsem si Tebe. Přála jsem si, abych Tě mohla pohladit, abych Tě mohla políbit, abych Ti mohla do očí říct, jak moc Tě mám ráda! Přála jsem si to, ale teď už bohužel vím, že i ty hvězdy dokážou zklamat...