Vzpomínka

Hledám svůj ztracený sen,
který se rozplynul ráno po večírku.
Ráda bych utekla ven,
pryč, daleko. Kde umí zakrýt vzpomínku?

Vzít ji tak do ruky, pohladit, políbit narozloučenou.
Pustit ji po vodě, po větru a už víc si nevzpomenout.

Sedět pak dlouho na břehu, až by se slza změnila v trochu soli.
Pak vstát a povědět: "Mám pocit jako když zmizí něco co dlouho bolí."

"Co jen to mohlo být, snad jen sen: Sen krásný a velmi smutný."

Usmála bych se: "Když byl tak smutný, ještě že to byl jenom sen."
A šla bych bosýma nohama po písku , po trávě za sluncem.