Zbytky ...

V krásném dnu plném Slunce,
kráčím pro zbytky své Lásky,
kráčím k ní nese její pozůstatky.

Vstříc promarněným slibům,
a nevyřčeným otázkám v očích,
blízko svým vlastním výčitkám.

Netuša proč, seberu své zbytky
a mezi němými výkřiky jejich vzteku,
odcházím s vlastními zmatky,
k budoucnosti bez naděje ....

A zbývá jen otázka Proč ...