Odpuštění

Já odpouštím Tobě,
odpouštím i sobě,
za tu trpkou příchuť smutku,
byl to hořký omyl vskutku.

Pravda bolí,ač ji chceš,
někdy však raděj slyš lež.
Kdybych tušila,co si zakusím,
raději se s pravdou zadusím.

Jak zklamání zatemní ti mysl,
že litovat se nemá smysl,
nemůžeš a nechceš pochopit,
že přízeň si nelze vynutit.

Probuzení ze sna pálí víc
a přece nemůžeš udělat nic.
Duše zlomená na dvě poloviny
a každá nese svůj díl viny.

Tak já odpouštím Tobě,
ale hlavně odpouštím sobě,
vždyť bylo to tak zbytečné,
vždyť stačilo ze strany tvé

jen dřív tu pravdu vyslovit
a všechno špatné ukončit.
Ta upřímnost,ta opravdová,
příliš pozdě přišla ta strašná slova.