Noc byla ......

Noc byla jasná a krásná,
klášterem zní kroky opatů.
Dívka, co ve stínu milého čeká,
zří dlouhou chodbu, cestu návratů.
Do dětství, do lásky, do první chvíle,
kdy spolu zůstali celou noc bdít.
Mlha, jak závoj v jasné noci,
který skryje i největší hřích.
Čas ale utíká, milý odešel,
klášterní chodby jsou mu dnes domovem.
Dívka si stýská, pláče a zoufá.
„Jakto, že manželé nebudem?“
Plán je již vymyšlen, obstarán mnišský šat,
dívka teď na chodbě milého hledá,
když bude poznána, setne ji kat.
Láska jí brání, odejít nedá,
i milý je stejnou láskou jat.
Nemohou spolu stále být,
v klášteře cit se tají.
Však, když se nikdo nedívá,
potají se líbají.