Krásná

Krásná

Krásná jako písnička, tichá a tak hlasitá.
V bílém jako sestřička, která někdy utíká.
Utíká za tím co má ráda a čemu nekonečně věří.
Ke mě někdy vkrádá se a tiše říká, že se svěří.
Na tváři má dolíček, kam jí oči vedou...?
Je takový můj uzlíček, co beru si furt sebou.
Uzlíček nervů, ale i radosti.
Možná mě má ráda a má s tím starosti.
Nebudu jí nikdy lhát, ani před ní uhýbat,
bylo to tak celý život.
Už nebudu nic zastírat.
Je to prostě tak jek je, a tak to má být.
Nechtěl bych být jenom vně,
ale spolu s tebou snít...
RŽ