Zpověd lháře

Zdráhám se,dotknout té pavučiny,
tak křehká na pohled,
jak tvůj stín v plachých okamžicích,
které sám vyvoláváš,
natruc mé bídě,skláníš se,
jemný dotek plamen rozpálí,
jen ten snový dotek,
a tělo je v žáru

Běžím,za větrných nocí,
snažím se myšlenky zachytit,
ty průhledné vážky,křídla nikdy neochabující,
nacházím místa,tajemství vášně,
vidím tvé tělo,dávno již tlející,
jak bylo svěží,a jen mé,
málokdo tuší,snad ani neví,že jsme tu byli,
básníci prokletí

Tančím,oči v slasti přivřené,
lék na všebol již začal působit,
ted jen nemyslet,
ve víru světel,musím padat únavou,
jen pak přichází zapomnění,
pohledy ostatních,šípy jsem probodán,
ženská závist a mužský chtíč,plný nepoznané odvahy,
flirtuju,a oni zapomínají,že mám stejné pohlaví,
chtějí mé tělo,za každou cenu,alkoholové povzbuzení,
mizím v davu těl upocených,už mě nenajdou,
jsem a navždy zůstanu,jen tvůj hřích